Jiří Veselý - Něco v čase, něco v prostoru, v seriálu po boku hvězd

3. prosince 2008 v 20:39 | Martin |  Jiří Veselý
"Myslím si, že je nutný co největší protipól. Pokud děláme věci v čase, je potřeba udělat občas něco i v prostoru. Tak jsem si pořídil nějaké strojky a baví mě truhlařina. Dodělal jsem dítěti postel, teď jsem se pustil do kuchyňského kontejneru na kolečkách, no, ale popravdě řečeno, jsem spíš takový patlal." Prohlašuje sebekriticky Jiří Veselý, hráč na akordeon a jeden z nejvýraznějších basistů české hudební scény vůbec. Nutno ovšem konstatovat, že má-li truhlářské hobby Jiřího Veselého byť jen zlomek jeho muzikantské zručnosti, preciznosti, invence a brilance, je předchozí sebekritika zhola neopodstatněná.


Nejdřív se skicuje
Jiří Veselý se narodil 2. 6. 1954 v Praze jako o dva roky mladší bratr kytaristy, harmonikáře a později nadšeného strůjce pronikání hudebních kultur, Václava Veselého. Ovšem, očekáváte-li, že Jiří jako příští výrazná muzikantská osobnost toužil po kariéře hudebníka už od nejútlejších dětských let, skutečnost je jiná. "Zájem o muziku přišel až později, daleko dřív byly kontakty s ní. Brácha mě donutil, abych se začal učit na nějaké nástroje, v jeho případě to byla harmonika, a tak jsem s ní musel v sedmi letech začít taky. Chodili jsme do hudebky, a když mi bylo asi tak jedenáct, brácha rozhodl, že budu hrát na basu. Je dominantnější nátura, chtěl sólovku, a tak na mě zbyla basa. Vynutil jsem si koupi baskytary Basso 4 s hliníkovými strunami, zkoušeli jsme kde co, hlavně Otise Reddinga. Ve čtrnácti mě brácha společně s tátou dostrkali na konzervatoř. Ve skutečnosti jsem ale hudbě přišel na chuť až mnohem později, až když jsem začal jezdit s bigbítem. V pubertě jsem byl spíš hodně netečný, neměl jsem v podstatě žádné sny o tom, co bych dělal. Bavilo mě číst, a to bylo asi tak všechno. Muzika mě vzala až později."
Státní konzervatoř v Praze obor akordeon Jiří Veselý navštěvoval v letech 1969 - 1975. "Úplně nejdůležitější věc, kterou mi dalo studium na konzervatoři, byl papír, který jsem po jejím skončení dostal, absolutorium, které mi usnadnilo život. Ale další hodně podstatná věc je, že se tam člověk naučí učit se věci. Když to má k něčemu vypadat, je nucen cvičit tři, čtyři, pět, šest hodin denně, naučí se dřít, a potom už ví, jak má cvičit, když se má něco naučit. Hodně si to tím pak zkrátí, protože ví, jak na to. Tento dril a pochopitelně znalost not jsou velice užitečné."
Už v průběhu studií na konzervatoři se začal Jiří Veselý věnovat muzice i mimo její učebny. Marně byste ovšem v jeho vyprávění hledali garážové zkušebny rockově rebelujících kapel, začátek byl jiný. "Na konzervatoři jsem se seznámil s Petrem Hannigem, a tak jsem začal s popíkem, jezdil s Petrou Černockou. Pak jsem byl dva roky v AUSu v Praze na vojně a teprve po ní se mi hudebně začala formovat osobnost. Do té doby jsem dělal řemeslo a myslím, že je to tak v pořádku. Nejdřív se skicuje, má se nabiflovat řemeslo, musí se kopírovat a pak v určitou chvíli už trošku polevit ve cvičení a stavět si svůj vlastní styl, pokud má člověk představu jak."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama